Petr Kraus pro iHned.cz: V kauze MUS jsem se nedopustil ničeho protizákoného

Rozhovory
iHned.cz
23. května 2015

HN: Jste známý hlavně z kauzy Mostecké uhelné, v posledních letech jste se ale věnoval hlavně vzdělávání a médiím. Jak vám tento byznys jde?

K dnešnímu dni už nejsem angažovaný v žádné společnosti. Firmu Newton Media dnes vlastní její management, Newton College jsem prodal skupině J&T. Nyní tam působím jako poradce, pomáhám se strategií a podobně. Stigma z Mostecké uhelné je dnes tak silné, že funguje jako klatba. Podnikat či začínat nové projekty s tímto cejchem není prakticky možné. Dokud mne neosvobodí soud, budu pouze tím, kdo vytuneloval Mosteckou uhelnou.

HN: V médiích se objevily například informace, že jste se podílel na obchodech s mákem a byl na straně investorů, kteří přišli celkem o více než tři miliardy korun.

V takových řádech jsem se nikdy nepohyboval, přišel jsem o jednotky milionů korun. Byl jsem vždy makléř a pak manažer a mé projekty se pohybovaly v řádově menších částkách.

HN: Podle švýcarské obžaloby jste si měl ale při prodeji Mostecké uhelné přijít na půl miliardy korun.

To je velmi přesný součet velmi nepřesných čísel. Pravděpodobně byly dány do souvislosti peníze z dividend, bilanční sumy různých společností, které jsem vlastnil a ovládal... Ale co jsem získal, bylo jen to, co mi bylo vyplaceno. Z toho jsem něco i investoval. A konečný výsledek byl rodinný dům.

HN: Jaký je váš podíl na majetku obstaveném švýcarskými a českými úřady?

Ve Švýcarsku nemám obstavené žádné prostředky, nikdy jsem tam žádné peníze neměl. V Čechách mi byl zejména obstaven rodinný dům v hodnotě zhruba 50 milionů korun. V tom domě jsem měl uloženy v podstatě veškeré peníze za 20 let svého podnikání. Nemyslím si, že je to nějaká závratná suma. A to obstavení mi znemožnilo dům prodat a pokračovat v dalších obchodních projektech.

HN: Vám opravdu nezbylo nic jiného? Za kolik jste například prodal podíly ve svých firmách?

To si nechám pro sebe.

HN: Ptám se proto, že mi stále nesedí těch 50 milionů korun.

Ale podnikání je o tom, že investujete a na něčem vyděláte, na něčem proděláte. Jak říkám, možnosti mého podnikání jsou nyní velmi omezené. To stigma je velké – vždyť vy mi ani nevěříte, že jsem své podíly prodal. Celá ta kauza Mostecké uhelné je plná absurdit. Měl jsem způsobit škodu švýcarskému státu 300 milionů korun i bez toho, abych tam měl kdy nějaké peníze vůbec uložené.

HN: Co říkáte na rozsudek, který vás poslal za praní špinavých peněz na 16 měsíců do vězení?

Opravdu se necítím vinen. Jestli je to 16, nebo 160 měsíců, je v zásadě jedno. Nejsem si vědom pochybení svého ani svých kolegů. Jak říká historik Padevět ke kauze Peroutka – naším celým problémem je, že posuzujeme historii se znalostí toho, že víme, jak vše dopadlo. Celá kauza Mostecké uhelné brzy oslaví 20 let. Během této dlouhé doby se situace ve společnosti, v ekonomice a především pak v energetice měnila prakticky každým rokem. Předvídat v roce 1996, jak to celé dopadne, bylo samozřejmě nemožné. Podle švýcarské obžaloby jsme ale všechny tyto události věděli a chovali jsme se jako organizovaná skupina. Žádnou věšteckou kouli jsme samozřejmě neměli. V mé části procesu pak vyplynula vina jen z toho, že jsme neinformovali českou vládu o tom, kdo stojí za společností Appian.

HN: Takže podle vás nebyl problém, že k nákupu MUS byly použity peníze samotné firmy?

To je nepřípustná trivializace a zjednodušení. Jako investoři jsme měli i vlastní peníze a peníze dalších klientů. Je pravda, že jsme z těch portfolií kupovali akcie Mostecké uhelné, ale vždy to bylo s vizí, že máme naprosto jasný závazek vůči firmě zhodnotit její nákupy. To se také stalo. Vždy to bylo také s vizí, že přijde strategický investor.

HN: Tím myslíte Appian?

Ano, tím myslím Appian.

HN: Je možné za strategického investora považovat vlastní firmu, za kterou stojí management Mostecké uhelné? Který ji navíc nakupuje za, byť jen částečně, její vlastní peníze?

Ale Appian byla v té době naprosto reálná investiční skupina. Vznikla jako odnož Carlyle Group, založil ji její bývalý manažer Stephen Norris. Ten dělal například za 100 milionů dolarů syndikované úvěrování pařížského Disneylandu. Byl to strategický investor a pro nás to byl signál, proč tu akvizici dokončit. Jednání s Appianem se nám ale nepodařilo dotlačit do konce. Jelikož jsme v celé té transakci měli všechny své prostředky, rozhodli jsme se, že odkoupíme značku Appian a vytvoříme firmu, kterou budeme mít pod kontrolou. Ale tu historii od toho nesmíte odpojit.

HN: České straně se k tomu všemu vůbec nelíbí ani cena 650 milionů korun, kterou jste státu zaplatili za téměř poloviční podíl ve firmě.

Cena ale byla v naprostém pořádku. Vláda přeci nemusela akcie MUS vůbec prodávat, jen neviděla žádnou perspektivu v jejich držení. Nebylo to tím, že by neměly akcie žádnou hodnotu, ale vláda byla přesvědčená, že celá Mostecká nemá na trhu s uhlím žádné místo a plně na ni dopadne útlum v sektoru. Vždyť tehdy budovaný Temelín měl plně nahradit celých 16 milionů tun, které firma těžila. V roce 1999 nikdo, ani my, nemohl tušit, co se stane s energetikou po roce 2000 a především pak po roce 2002, kdy se měl spustit Temelín. Vliv na růst hodnoty společnosti po odkupu státního podílu měla jak česká a evropská konjunktura, tak i práce managementu, který reagoval na výsledky hospodaření v roce 1999 velmi unikátní restrukturalizací pod vedením Luboše Měkoty.

HN: Nebyla ta cena příliš nízká i na tu dobu?

Vezměte si, za kolik byla vláda ochotná prodávat ČEZ v roce 2000 – nejnižší akceptovatelná cena pro vládu Miloše Zemana činila 200 miliard, přičemž nejvyšší nabídka byla 130 miliard korun. V roce 2008 byla tržní hodnota ČEZ téměř 800 miliard korun. Byla by ta cena 200 miliard Kč dobrá? Asi ne, ale v té době odpovídala možnostem a obavám vlády.

HN: Ale i podle švýcarského soudu měla českému státu vzniknout miliardová škoda.

Celé je to neuvěřitelné kouzelnictví s výší škody – těch verzí je snad 15 nebo 16. Švýcarský soud to odvozuje z hypotetické ceny akcií, které prý mohla vláda utržit. Už ale neříká od koho. Čeští vyšetřovatelé to odvozují od rozdílu akcií na trhu ve dvou různých obdobích, Pavel Tykač to odvozuje od údajných škod ve společnosti a to jsou zase jiné řády. Nikdy nikdo žádnou škodu nevyčíslil v nějakém obchodně právním nebo civilním řízení. Ostatně, ani Pavel Tykač v žádných auditech nikdy žádnou škodu neprokázal.

HN: Vám tedy přijde vše, co se událo okolo Mostecké uhelné, v pořádku?

Samozřejmě. Mám pocit, že jsme sice podnikali jako Babiš, ale jsme souzeni jako Kožený. Podle mého probíhala privatizace Mostecké uhelné velmi eticky, avšak v značně neetické době. Nenajdete tam žádného bílého koně, žádnou mrtvou schránku. K tomu, že jsme skryli svou identitu za Appianem, jsme měli své důvody.

Šlo o to, že jsem si v té době neuměl představit, že bychom se v tehdejší společenské a politické situaci otevřeně označili za kupce Mostecké uhelné. Tlaky ze strany konkurence a riskování okamžité kriminalizace celé transakce, to by byla zkáza. Vše by se zbouralo a odnesla by to zejména firma a její zaměstnanci. Vedle toho vždy zde byla nějaká autorita, ať už auditor, banka, či samotný stát, která věděla o tom, kdo je skutečný vlastník a kam všechny transakce míří.

To, co se nám vyčítá, je, že jsme porušili pravidla finanční asistence. Ale i kdybychom je porušili, je to porušení obchodněprávních předpisů, nikoli trestního práva. Pak by se to ale mělo řešit uvnitř obchodního práva, které má své vlastní sankce, jako je například neplatnost úkonů, bezdůvodné obohacení, náhrada škody a další. V žádném případě se to nemá řešit v rovině trestněprávní.

Petr Lukáč, iHned.cz, 23. května 2015

©2014