Marek Čmejla pro Týden: Když si mě upekli, ať si mě i snědí

Rozhovory
Týden
8. prosince 2014

Jeden z aktérů kauzy kolem Mostecké uhelné (MUS) MAREK ČMEJLA se smířil s tím, že půjde do švýcarského vězení. Nechce se však vzdát bez boje. V rozhovoru pro časopis TÝDEN říká: „Jsem exemplární případ.“

* Jak se vám spí, když víte, že vás zřejmě čeká čtyřleté vězení?

Někdy dobře, někdy špatně. Vyšetřovaný jsem od roku 1999 a do jisté míry jsem si už zvykl, ale je to zátěž. Některé momenty, zejména v poslední době, jsem hodně prožíval. Je v tom hodně emocí, křivda, hledání toho, jak funguje naše společnost.

* Pokud k tomu dojde a budete si moci vybrat, nastoupil byste k výkonu trestu raději u nás, anebo ve Švýcarsku?

Když si mě Švýcaři upekli, tak ať si mě taky snědí.

* Už vás skoro dopekli – během příštího roku by mělo být jasné, zda soud rozsudek potvrdí.

Hodně jsem na proces spoléhal. Motivy obžaloby, tedy myslím vyšetřovatelů a státních zástupců, jsou jasně dané. To nejsou lidé, kteří by hledali spravedlnost. U soudu je to ale něco jiného. Já vnímám spravedlnost. Myslím tím světskou spravedlnost. Měl jsem určité očekávání, v němž jsem byl k soudcům kritičtější než k státním zástupcům. Bohužel marně.

* Co tím myslíte?

Každé povolání má určitý osobnostní profil. Státní zástupce chce chytat lumpy. A může se stát, že lumpy začne vytvářet, aby měl koho chytat. Třeba z osobní ambice být vidět a dosáhnout na vyšší příčku v systému. Dostali jsme se do situace, kdy se nad právem pohybuje společenská objednávka. Kauza Mostecká je dnes synonymem pro lumpárnu. Noviny ovlivnily veřejné mínění a soudci, kteří nežijí ve vzduchoprázdnu, na něj slyší. Je to rozdmýchávání vášní, vytváření nepřítele.

* Počkejte, vážně se považujete za oběť systému?

Oběť je silné slovo. Systém sestává z jednotlivých lidí, sám o sobě nemá vůli a charakter jednotlivce. Velmi podobné je to v Čechách. Tady jsme se částečně kvůli zlým úmyslům a částečně kvůli hlouposti některých lidí dostali do stavu, kdy pohár trpělivosti přetekl. Příklad: kauza Nagyová. Pomyslné kyvadélko se překmitlo na druhou stranu a je potřeba za každou cenu vytvořit exemplární případ. Přichází nová garnitura vyšetřovatelů, státních zástupců, která má jasné motivy a způsob práce. Ve Švýcarsku je to podobné.

* Patnáct let unikáte stíhání v Česku a pak vás – hlavně díky náhodě – nejspíše zavřou Švýcaři. Není to také otázka neschopnosti českého justičního systému?

Mnohé jsem naznačil v předchozí odpovědi. Víte, pro mě bylo hlavně velké překvapení, že proces ve Švýcarsku vůbec začal. Bylo logické, že vyšetřování probíhalo v České republice. To prostředí jsem znal, věděl, jak funguje, jaké jsou tam mechanismy a zájmy. Ale Švýcarsko? Po jedenáctém září se muselo pod tlakem USA hodně změnit, mít pod kontrolou bankovní systém. Zřídila se také centrální prokuratura, která byla obsazena nepříliš kvalitními lidmi. Zkrátka – Švýcarsko už nechtělo být neprůhlednou peněženkou Evropy. Teď je papežštější než papež. Je tam společenská objednávka na to, dokázat světu, že není pračkou špinavých peněz, zemí zabavených židovských kont z dob holocaustu. Švýcaři se snaží očistit za každou cenu, ale udělali to nekvalitně a zbrkle. A tenhle případ řadím do kategorie, kdy se chytili do vlastní pasti.

* Kde je ve vašem případě důkaz manipulace, vyššího zájmu?

Jsem strašně zklamaný z toho, že jsem souzen na základě nekvalitního rozsudku. Případ je bohužel tak složitý, že si na něj veřejnost nemůže udělat pořádný názor. Neexistuje vnější kontrola. Jsme v rukou velmi omezené skupiny lidí. A na tom procesu je vidět, že je vedený dost příšerným způsobem. Obžaloba je velmi nekvalitní, stejně jako rozsudek. Jsem zděšený z toho, že v zemi, jakou je Švýcarsko, je takhle nekvalitní proces možný.

* Buďte konkrétnější.

Problém je v tom, že soudci se musí vypořádat se všemi důkazy ve spise. A to neudělali. Vybrali si jen ty, které chtěli. Dám příklad: jeden ze soudců chtěl předvolat další svědky. A dva další ho přehlasovali, svědky nechtěli. Měl jsem podvést českou vládu tím, že jsem zatajil identitu kupujícího. Tam měla vzniknout škoda. Zaprvé: není pravda, že o tom vláda nevěděla, samozřejmě o tom věděla. Česká vláda dostala nabídku na dokoupení všech akcií, které byly pod naší kontrolou, už rok a čtvrt před prodejem státního podílu. Výpovědi některých osob z tehdejší vlády jasně hovořily o tom, že to vláda věděla. Zadruhé: není možné, aby identita kupujícího měla vliv na cenu, jak tvrdí obžaloba. To jsou logické nesrovnalosti. Dokonce není spis přeložen do francouzštiny celý. Náš případ vznikl jako náhoda, dva roky to tam leželo. Pak se ho s vervou chytila mladá prokurátorka, ambiciózní holka. Ten úřad generálního prokurátora je ve Švýcarsku dlouhodobě kritizovaný. Ostatně málem ho také zrušili. Musela udělat něco takového. A další věc: jsme prostě Češi. Kdybychom byli Rusové nebo Američani, chovali by se Švýcaři jinak. Nikdo se za nás jednoduše nepostavil.

* Už víte, kdy se o vašem posledním odvolání bude rozhodovat?

Žádné termíny nejsou. Podali jsme odvolání a státní zástupce se k tomu má vyjádřit. Už potřetí si ale prodloužil třicetidenní lhůtu na vyjádření. Věříme, že v lednu se poskládá senát, tři trestní soudci, a začne probíhat řízení. S největší pravděpodobností bude neveřejné.

* Jste smířen s vězením?

Je to eventualita, se kterou počítám. Nějakým způsobem jsem se s ní vyrovnal. Není mi dvacet let. Je mi sedmačtyřicet. Měl jsem život, který byl v porovnání s většinou lidí bohatý – v negativním i pozitivním slova smyslu. Čtyři roky znamenají, pokud nebudu páchat nekalosti, dva roky a sedm měsíců, a myslím, že to není věc, která by mě v kontextu sedmačtyřiceti let mého života zlomila, s čím bych se nedokázal vypořádat. Co mě spíš štve, je deziluze, jak funguje aparát, systém.

* Jaký vztah máte s kolegy obžalovanými v kauze MUS?

Neutrální. Nestýkáme se, nevídáme se, po letech jsme se viděli až u soudu.

* V mládí jste byl členem známé kapely Tichá dohoda, teď jste se k muzice vrátil. Unikáte před světem, ve kterém momentálně žijete?

Byl jsem přinucený skončit v byznysu. Mám zrušený osobní účet, nemůžu dělat to, co jsem uměl. Odešel jsem do penze a nic jiného mi nezbývá. Jsem pilný člověk, tak jsem se vrátil k tomu, co jsem dělal před revolucí – sportuju, fotím a hraju.

* Vaše kapela se jmenuje Všichni Svatí. Proč?

Křestní jména členů kapely. Dva Petrové, Tomáš, Honza, Marek, všechno jsou to apoštolové. A pak se k tomu nabízí další vysvětlení – že nejsme všichni tak úplně svatí.

* Pěkná sebereflexe. Vaše nejznámější píseň se jmenuje Vytáhni mě z davu, taky má souvislost s procesem? Dostal jste druhý nejvyšší trest ze všech, vytáhli vás z davu?

Pánové, ta muzika je o ženských, fakt za tím nic nehledejte. Všechno, co v životě děláme, stejně děláme kvůli ženským. Převlékáme to do různých jinotajů, ale všechny ty boje o peníze, o moc… všechno děláme kvůli babám.

* Proč jste nezůstal v showbyznysu? Kariéru celkem zručného baskytaristy jste měl slušně rozjetou.

Věděl jsem, že muzikou se nikdy živit nebudu. Ani jsem nechtěl. Už v roce 1991 jsem narazil na hranice svého talentu. Hudba má místo v životě, ale ne tak zásadní.

* A tak jste si v devadesátých letech řekl: Raději rychle zbohatnu. A vrhl se do privatizace Mostecké uhelné.

S Petrem Krausem jsme nebyli nastavení na privatizaci nějakého podniku, měli jsme firmu Newton, významného obchodníka s cennými papíry, Mostecká pro nás byla klient.

* Tak proč jste nakonec přistoupili k její akvizici?

Mostecká byla jednou z firem, pro kterou jsme spravovali prostředky. Viděli jsme, že je podceněná. Stát se navíc rozhodl ji zavřít, protože se nevědělo, co bude s energetickou politikou. A tehdejší doba byla o koncentraci vlastnictví. Řada firem seskupovala balíky podceněných firem. Iniciační vztah mezi námi a Mosteckou ostatně shledal i švýcarský soud zcela nezávadným.

* Když říkáte „my“, tak myslíte Newton?

Ano, já a Petr Kraus. Umístili jsme část akcií Mostecké do portfolia. A pak jsme po dohodě s americkým investorem Stevenem Norrisem balík navýšili. Když se ale v Česku rozběhlo vyšetřování, investor od toho upustil. A my jsme zůstali s balíkem akcií na krku. Nevěděli jsme, co s tím. Na trhu se to rozprodat nedalo. A tím, že jsme ty ostatní akcie dokoupili, jsme udělali to nejlepší, co jsme mohli. Nebyla to žádná apriorní privatizace. Nesmyslná je přece už samotná představa některých lidí, že to bylo spiknutí, které trvalo deset let. Že se mohli dva mladí kluci dohodnout s velkými pány řediteli, kteří by si o nás v té době ani neopřeli kolo. Podstatné bylo, že doly přežily a z nefungující firmy se stala fungující firma. Úplně nakonec to Luboš Měkota a Antonín Koláček prodali Pavlu Tykačovi. To už se mě netýkalo, odešel jsem dřív.

* Právě. Proč jste odešel tak brzo, když jste měl vizi podnik zachránit?

Osobně jsem takovou vizi neměl. Bylo to taky trochu o personáliích, měli jsme i řadu názorových rozdílů. A já jsem se chtěl nakonec věnovat i něčemu jinému. Už předtím jsme například provedli akvizici ve Škodovce, pak jsem z dolů odešel.

* Vidíte podobnosti mezi Mosteckou uhelnou a privatizací OKD?

Ostravské doly jsou úplně jiný případ. Mostecká za celou dobu investovala do sebe, nevyplácela žádné dividendy. Společnost OKD naproti tomu její vlastník prostě vysál a dnes je naprosto vyčerpaná. Navíc MUS byla zprivatizována už v roce 1993. Kdybychom takové zmatení pojmů měli i v jiných oblastech, tak každá soulož by vlastně znamenala znásilnění.

* A to, že jste Mosteckou uhelnou kupovali za její vlastní peníze, je také zmatení pojmů?

My jsme ji nekupovali za její vlastní peníze. Je to stejné, jako když Komerční banka poskytne svému klientovi úvěr, a ten si z těchto prostředků do svého portfolia nakoupí akcie Komerční banky.

* Ale Komerční banka přece nenechá klienta, aby banku ovládl. A vy jste jako investor Mosteckou uhelnou ovládli.

Vždyť ale šlo o zcela standardní akvizici ovládnutí společnosti prostřednictvím koncentrace majoritního balíku akcií z volného trhu. Stejným způsobem by ostatně mohl Komerční banku ovládnout i kterýkoli její klient. Až později přišla specifická legislativní změna, která z té kontroly umožnila udělat nabytí vlastnictví. Ale to je věc, kterou nikdo nemohl předpokládat. My jsme si zákon o převzetí jmění rozhodně neobjednali. Je to, jako když se změní daňové přepisy a někdo na tom úžasně profi tuje. Je to jedna z náhod, které nejste schopen dopředu odhadnout.

* Je pro vás nějakým zadostiučiněním, že ta společnost funguje?

Ano, ta společnost funguje a bude fungovat navěky, tedy dokud tam bude uhlí.

* Jaký je váš vztah se současným vlastníkem dolů Pavlem Tykačem?

Žádný. Viděl jsem ho asi dvakrát v životě. Ale jeho charakter ukazuje už způsob, jak se spolu s dalšími vlastníky (dnes už bývalými, pozn. red.) MUS zapojili do našeho sporu ve Švýcarsku. Pomáhají prokuratuře v jejich nefér hře.

* Tykač a spol. si ve sporu nárokují přes šest miliard korun, protože jste prý MUS poškodili.

Nárok je pouze hypotetický. Není mi úplně jasné, proč to dělají. Je to daleko za hranicí mého chápání. Navíc Vasil Bobela a Petr Pudil, kteří v Mostecké dlouho působili jako najatí manažeři, získali svůj majetek od Měkoty a Koláčka vlastně darem. I proto jsem odešel, protože jsem s tím nesouhlasil. Nechtěl jsem v té době žádné další partnery. A člověk, který ví, jak to přesně bylo, se dnes chová jako… No, v bibli máme jednu takovou figuru.

* Co z vás udělaly peníze?

To se musíte zeptat lidí kolem mne. Peníze mají obrovskou gravitaci a ohýbají vás i lidi okolo vás. Když je peněz moc málo a když jich je hodně moc, je to vždy na škodu. Myslím, že mi život spíš ztížily, než zjednodušily.

* Co budete teď dělat toho půl roku?

To, co jsem dělal dosud. Cestuju, hraju.

* A byznys?

Jak jsem říkal, v byznysu jsem na tom hodně špatně. Jsem v dozorčí radě Škodovky, ale exekutivně nedělám nic.

* Z čeho žijete? Máte peníze?

K tomu se nemůžu vyjadřovat, mám obstavený majetek, tak se mě na to neptejte. Ale něco po kapsách mám.

* Kilo najdete?

Kilo? Kilo čeho?

Jakub Kvasnička, Martin Petříček, Týden, 8. prosince 2014

©2014