Třetí vyšetřování: Odloženo 2008

Další šetření se týkalo podezření ze spáchání trestných činů zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby, porušování povinnosti při správě cizího majetku a zneužívání informací v obchodním styku, kterého se měli dopustit zástupci společnosti Appian Group, Synergo Suisse, Český báňský úřad a Mostecká uhelná společnost tím, že jako zodpovědní zástupci MUS protizákonně využili finančních prostředků ve výši 4 miliardy Kč, které měly být ukládány do „Fondu na zahlazení důlních škod a provozních prostředků“, a to s vědomím předsedy Českého báňského úřadu.

Policejní orgán si tehdy opět vyžádal účetnictví MUS, které ovšem bylo již po skončení zákonné archivační doby skartováno. K dokazování proto došlo na základě doložených auditorských zpráv vypracovaných společnostmi DELOITTE a TOUCHE a KPMG pro MUS v letech 1995 – 2003. Obě auditorské společnosti poskytly veškeré své podklady k těmto zprávám. Policie tedy neměla k dispozici celé účetnictví společnosti MUS, ale pouze některé dokumenty, které obdrželi auditoři.

Tyto materiály byly podrobeny zkoumání ze strany znalce přibraného policií, který konstatoval, že MUS vyplatila do zahraničí částku převyšující pět miliard korun prostřednictvím společnosti Portoinvest se sídlem ve Vaduzu a 1,8 miliardy přes společnost NEPIC zřízenou v Irsku. Současně měla MUS v letech 1997 – 1999 poskytnout úvěry přesahující 3 miliardy korun. Zároveň konstatoval snížení hmotného majetku společnosti v letech 2000 – 2002 o více jak 2,665 miliard korun oproti roku 1999 v důsledku smluv na odprodej částí podniku.

Z jeho zkoumání však tehdy policejní orgán nevyvodil žádné závěry, které by vedly k zahájení trestního stíhání. Podstatné navíc je, že ani nezávislí auditoři, renomované společnosti DELOITTE & TOUCHE a KPMG, ve svých zprávách nepřipojili k výroku auditu žádnou výhradu, a tedy je odsouhlasili.

Zmiňovaný znalec dále konstatoval, že ve společnosti MUS mezi léty 1995 – 2003 pouze v roce 1995 převyšoval finanční majetek společnosti zákonem stanovené rezervy na rekultivaci těžebních zátěží. Počínaje rokem 1996 se začal tento poměr snižovat, přičemž v roce 1996 dosáhl necelých 12 % a v následujícím roce necelých 13 %. Podle názoru tohoto znalce společnost nemohla vytvářet rezervy ani v účetně vykazované výši. Z výpovědi tehdejšího ředitele ČBÚ nicméně vyplývá, že při prověrce v roce 2001 bylo zjištěno, že MUS své závazky sanace a restrukturalizace plní.

V době tohoto šetření byly rovněž požádány některé státy o právní pomoc. Jak ovšem tehdy vypadala „spolupráce“ v rámci mezistátních styků, naznačuje fakt, že tyto žádosti, které směřovaly vyšetřovatelům do Lichtenštejnska, Irska, ale především do Švýcarska, byly jednoznačně odmítnuty. Navzdory tomu jsme dlouhodobě příjemci mediálních sdělení o odmítání právní pomoci z české strany, což v tomto kontextu působí přinejmenším zvláštně. Přestože ve Švýcarsku probíhalo vyšetřování již třetím rokem, neshledala v tomto roce švýcarská strana žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly právní spolupráci.

Po zvážení všech zajištěných důkazů a i přes zmiňovaný znalecký posudek policejní vyšetřovací orgán nezjistil ani tentokrát žádné skutečnosti opravňující jej ve věci zahájit trestní stíhání, konstatoval, že „nejde o podezření z trestného činu,“ a případ i napotřetí odložil.

©2014